svátek mabon, čas podívat se zpět a hledat rovnováhu..
Temná část roku v těchto dnech přebírá vládu a tak nastává čas, zachumlat se do teplých peřin, uvařit si prohřívací čaj, zapálit svíčku, zpomalit své tempo a …
..pohlédnout hlouběji k sobě.
I počasí nás k tomu vyzývá, ubývá slunečných dní a v pochmurném dni, kdy déšť za okny dodává zemi potřebnou vláhu, rána jsou chladná a vítr se opírá do větví stromů, možná stejně jako já, se noříte do sebe, propadáte se do vnitřního ticha, a když v něm chvíli setrváte, začínají se budit dávné vzpomínky.
Vzpomínky na to, co jste v životě dokázali, čím jste prošli, co jste protrpěli, abyste nyní stáli tam, kde stojíte. Koho jste potkali, kdo vás opustil a koho jste sami nechali odejít. Myšlenky na bolest, která s vámi byla, na strachy, kterým jste čelili. Na lásky, které skončily a co vás naučily, co vám vzaly a daly na oplátku. Jak jste se učili v zoufalství a slzách a jak vás právě tyto zkušenosti dovedly až sem, o kus výše, na spirále života, blíže do vašeho středu, blíže k sobě, blíže k uvědomění, co je v životě podstatné. Stojíte tu nyní, možná stejně jako já a s velikou vděčností sklízíte, co jste zaseli.
Jak dlouhá byla moje cesta v temnotě, kolik mi toho vzala, co mě naučila a čím mě obdařila. Bylo potřeba velkých kroků a zároveň i těch drobounkých krůčků, aby mě postupně vyvedly z bludiště depresí a úzkostí, postupně směrovaly k pronikajícímu světlu. Nebylo možné obejít se bez pomoci zvenku, jak kdyby z majáku vně bludiště občas probleskl paprsek, který mi ukázal kudy dál. Ale každé zvednutí nohy, položení paty, prstů, palce – bylo jen a jen na mě samotné.. A tak jsem pomalu nakročila a začala pomalu klást nohu před nohu:
- -ve velké bolesti opustila nefunkční vztah
- -docházela na psychoterapii a na nutné fungování brala antidepresiva
- -dovolila si odpočívat a prolenošit den bez výčitek
- -hrabala se rukama v hlíně, plela a sázela
- -chodila často do lesa
- -pustila do svého srdce nového muže
- -střílela z luku
- -totálně transformovala svůj vztah s rodiči – přestala jsem je chápat a obhajovat, což vedlo přes hádky, dlouhé rozhovory až k odpuštění
- -naučila se zdravě jíst
- -a dopřávat si radosti
- -naučila se říkat ne a také ano
- -pomocí jednoduchých technik našla svůj smysl života
- -mazlila se s chlupatými huňáči
- -začala věřit, že jsem milována
- -naučila se poslouchat své tělo i skrze ženský cyklus
- -dovolila si odpočívat
- -dovolila si neuklízet
- -dovolila si nevařit
- -dovolila si nic nedělat
Nyní sedím a žiji ve svém slunečním království, s pocitem štěstí a blaženosti. Pohlížím zpět na prožité dny a raduji se. Raduji se tak moc a ve veliké vděčnosti k sobě, mému muži a samotnému životu, že mohu…
Mohu žít a být a hýbat se a vstávat.
Mohu být matkou 3 úžasným dětem.
Mohu dělat co mě baví.
Mohu dělat co mě nebaví.
A mohu také nedělat co mě nebaví
Sklízím, co jsem zasela a vychutnávám tu přesladkou chuť samotného bytí.
A věřím, že vy (kteří ještě nevychutnáváte) také můžete, stačí se rozhodnout a vykročit.
S láskou Hanka
Pokud se cítíte příliš sami, začít tuto cestu, mohou Vaše první kroky směřovat ke mě a já jsem připravena, být Vám laskavou a přijímající průvodkyní, která zná techniky koučinku, Lesní mysli i rituály, které Vás podpoří ve směru, kterým se rozhodnete vydat.
