Přednáška Bessela van der Kolka na tomto odkazu: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/223411058091021/
Bessel van der Kolk, americký psychiatr, přední světový odborník na léčbu traumatu dětí i dospělých.
Kolk uvádí, že pro léčbu traumatu je důležité zapojit tělo, mysl i mozek, je důležité, když pacient mluví i pracuje s celým tělem.
Traumatizovaný člověk:
Na příkladu Toma, vojáka, popisuje, jak je člověk traumatem ovlivněn, je stále „zaseknutý“ u traumatické události, vše vnímá z perspektivy katastrofy, z pohledu nebezpečí, hrůzy. Pocit, že je outsider. V myšlenkách stále u lidí co zemřeli, než u svých dětí..
Tyto zkušenosti sepsal v knize „Tělo sčítá rány“ , kde mimo jiné popisuje, jak mezi lidmi,kteří se spolu ocitli v nebezpečí vzniká silná intimní vazba, proto je vhodné, léčit tyto lidi ve skupině.
Z obecného hlediska má traumatická událost začátek, prostředek a konec. Z pohledu traumatizovaného, se vzpomínka stále vrací, jako by se stále děla, odpovídá tomu i chování toho člověka.
Pro člověka je důležité zažívat rytmické, fyzické aktivity – potěšení mezi lidmi (společné vaření, hraní, milování…), aby se cítili naživu tady a teď.
Traumatizovaný člověk se chová a prožívá, jako by se trauma (nebezpečí, hrůza) stále odehrávala.
Kolk mluví o rozdílech mezi dítětem co zažilo trauma a takovém, které vyrůstalo v bezpečném prostředí. Na testu – obrázku pro děti popisuje, jak traumatizované dítě vidí tragédii ve všem okolo sebe, jak vnímá svět plný nebezpečí. Může pak vyrůst i v nebezpečného člověka, neumí budovat milující vztahy, stále se cítí v ohrožení a pořád mu něco spouští trauma – a podle toho reaguje.
Oproti tomu dítě, které vyrůstá v milující rodině, rodiče si sním hrají, vaří, jezdí na dovolenou, komunikují, cítí se u nich v bezpečí a milované, vnímá pak svět optimisticky a umí vidět i v tragických chvílích pozitivní alternativu.
Výzkum ukazuje, že prostředí je mnohem silnější ve formování mozku, než geny.
Co může způsobit trauma:
– v 1/3 párů se odehrává násilí, je to nejčastější forma traumatu, sex. násilí, zneužívání dětí, zavírání, zamykání…
Trauma způsobuje fyziologické změny v mozku, při vzpomínce na trauma se některé části vypnou a zadní část mozku zůstane aktivní, stará se o udržení těla.
Amygdala (část mozku), kontroluje co je důležité pro přežití a hlásí „pozor jsi v nebezpečí“
Adrenalin – ostří pamět, soustředí se na nebezpečí
Kolk mluví i o odlišném chování lidí při hrozivé události a o tom, že předchozí případné trauma, nebo události z dětství mají vliv na reakci lidí. U „zdravého“ jedince je pravděpodobné, že dojde k rychlé akci/reakci, u traumatizovaného hrozí, že zatuhne a nebude reagovat.
Léčba:
Kolk tvrdí, že léky jsou pacientům podávány nadměrně, fungují jako náplast a jako prostředek k tomu, aby léčba (terapie) byla přístupnější.
Nejdříve je potřeba pomoci tělu (člověku) cítit se bezpečně.
Mluví o tom, jak nejlépe porozumět sami sobě – na klíně matky, v pocitu bezpečí. Jinak nelze bezpečně vyjádřit sama sebe.
„Je důležité se naučit neříkat jak by ses měl cítit.“
EMDR technika:
terapeut navede klienta, aby si vzpomněl co cítil, viděl, slyšel… při traumatu, ale nemluví o tom (nemusí upravovat slova pro posluchače)
Přitom sleduje prsty ze strany na strany, tímto vznikají nové asociace.
Výzkumy dokazují, že jde o velmi účinnou metodu, ale není jisté, jak to vlastně funguje.
Otevírají se a mění kanály v mozku.
JÓGA:
Emoce prožíváme ve svém těle, interakce srdce, plic a mozku.
Podle studií se jedná o účinnější metodu při léčbě traumatu než léky.
Tedy lze využít místo medikace před samotnou psychoterapií.
BIOFEEDBACK:
Vůlí se kontrolují funkce, které se normálně nekontrolují.
Je měřena aktivita v mozku a je možnost pozměnit vlny v mozku, dát zpětnou vazbu pro mozek.
Jde o velmi velmi účinnou techniku, která zajistí klid a jistotu jako dobrou předehru k psychoterapii.
EXTÁZE:
Užití tohoto psychedelika obrátí mentální svět naruby.
Vznikají tak nové AHA – ohromující vstupy, svět je mnohem větší.
ALE, může dojít k prohloubení traumatu.
Je tedy nutná opravdu veliká opatrnost při této léčbě.
Zamyšlení nad přednáškou, vzhledem k dětem v náhradní rodinné péči, dětem s raným traumatem
Co mě osobně z přednášky vyplývá a jak s tím pracuji při výchově našich dětí:
Pokud je dítě (dospělý) vystaveno traumatické zkušenosti, (je účastníkem tragické události, zažije život ohrožující stav, případně je dlouhodobě vystavováno násilí, fyzickému, nebo emočnímu týrání), je dlouhodobě poznamenáno. A to mimo jiné tak, že v traumatu přetrvává a tím pádem se cítí, jedná, žije tak, jako by tuto situaci stále dokola prožívalo. Jeho pohled na svět je tedy velmi zúžený -na pocit ohrožení, nebezpečí a jeho mozek tak podvědomě vysílá signály, jako by právě v každou chvíli zažíval nebezpečnou událost.
Sama vnímám, jak nesmírně zatěžující to je stav, když tělo je pořád připravené v pohotovosti, ve stresu, v neustálé kontrole co se kde stane. Napětí se přenáší do svalů, do celého těla. Do rychlosti tepu, dechu, ovládá myšlenky.
O vhodných terapiích vedených odborníkem informoval Kolk v přednášce, já jako rodič mám samozřejmě možnost některou z těchto efektivních metod využít.
Také velmi ráda využívám a to nejen pro děti, ale i pro sebe (a manžel také), léčivé účinky jógy, kterou Tolk velmi vychvaluje při léčbě traumatu.
Ale i tak je nutné a myslím velmi zásadní především naše každodenní soužití.
Náš (rodičů) každodenní přístup k traumatizovanému dítěti.
Naše každodenní ujišťování na všech úrovních, slovy i činy, o tom, že je dítě v bezpečí, milované, přijímané.
- Každodenně vytvářet dítěti bezpečný prostor, kde jak říká Kolk, se může učit a poznávat „jakým tvorem je“, jak může regulovat samo sebe, co může samo udělat, aby se uklidnilo.
- Prostor, kde je dítě přijímáno se všemi svými pocity, názory, emocemi a nedostatky.
- Prostor, kde může se svými blízkými poznávat o čem jsou vztahy, může komunikovat, hrát si, vařit, tvořit, chodit na procházky, mít společné prožitky…
- Prostor, kde může opět začínat pomalu věřit, že svět je bezpečné a dobré místo pro život. Kde může zase začít po kouskách vidět svět optimisticky, pozitivně, s nadějí.
- Prostor, kde se dítě cítí mezi svými a důležitým prvkem skupiny (rodiny).
Protože jak říká Kolk:
„Podpora okolí je tou nejsilnější ochranou, aby člověka neovládl stres a trauma“
